Včera jsme oslavili Dušičky. Tradice památky a úcty zesnulým je v Evropě hluboce zakořeněna a Den zesnulých se slaví většinou velmi slavnostně.
Od 90. let roste také obliba Halloweenu – odkaz keltského festivalu pořádaného na rozloučení s létem a přivítání zimy. V Irsku se tomu říkalo Samhain, což znamená konec léta. Vítání zimy nebylo časem uctívání mrtvých, druidové ale věřili, že při poděkování za úrodu a šťastný návrat domů na zimu se hranice mezi světem živých a mrtvých rozmazává a pro duše mrtvých je snazší vrátit se na zem.
Počátky uctívání památky zesnulých v Evropě sahají do předkřesťanských dob. Po celém světě všechny tradice Dušiček odkazují na starodávné pohanské smuteční obřady a na světě neexistuje kultura nebo komunita, která by tak či onak neuctila své zesnulé předky.
V Číně se Den mrtvých nazývá Qingmingjie a je to jeden z nejdůležitějších svátků v čínském kalendáři. Slaví se 106. den po zimním slunovratu, na konci druhého nebo na začátku třetího měsíce.
Podle čínské víry mají duše putující po smrti stejné potřeby jako živí lidé. Mají pocit hladu, zimy a žízně. Nepříjemnosti posmrtného života však lze zmírnit vhodnými rituály. Před festivalem Qingmingjie se vyčistí hroby, shrabe listí a odplevelí se. V den svátku se u hrobu schází celá rodina. Nejstarší člen rodiny zapaluje u hrobu svícny a malé kousky dřeva a před náhrobek je položena miska s rituálním jídlem pro zemřelého. Pak se pálí papírové peníze polité vínem a odpalují se petardy. Všichni členové rodiny, od nejstaršího po nejmladšího, vzdají hold zesnulému tak, že se třikrát udeří do čela o zem. Symbolické obětiny jsou také nabízeny místním božstvům a neznámým duchům, kteří se potulují poblíž. Syté duše upřednostňují lidi a nepronásledují je.
