Kolem roku 114 př. n. l. čínská dynastie Han začala expandovat do Střední Asie a do značné míry uklidnila tento kdysi nezkrocený a divoký region.
Imperiální vyslanec Zhang Qian byl pověřen prozkoumáním neznámých zemí mimo region při hledání potenciálních obchodních partnerů a spojenců, což se ukázalo být začátkem Hedvábné stezky.
Nejednalo se ani o silnici, ani o jedinou cestu, tento termín označoval síť cest používaných obchodníky více než 1500 po sobě jdoucích let.
Poprvé použil termín „hedvábná stezka“ v roce 1877 německý geograf a cestovatel Ferdinand von Richthofen, aby popsal cestu zboží mezi Evropou a východní Asií. Termín také slouží jako metafora pro výměnu zboží a myšlenek mezi různými kulturami.
Tisíce mil komerčního putování
Hedvábná stezka se táhla přibližně 6437 kilometrů některými z nejkrásnějších krajin světa včetně pouště Gobi a pohoří Pamír. Bez jediného správce byly silnice obvykle ve špatném stavu. Jen málokdo dokázal absolvovat celou trasu najednou, což dalo vzniknout maloobchodním prodejnám.
Po Hedvábné stezce putovalo hodně zboží. Hedvábí, které bylo oblíbenou látkou královských rodin a bohatých mecenášů, putovalo z Číny do Evropy. Dalším zbožím nejčastěji dováženým z Asie byl nefrit a drahé kameny, porcelán, čaj a koření. Na východ zase putovali koně, sklo, textil a průmyslové výrobky.
Jedním z nejznámějších cestovatelů po Hedvábné stezce byl Marco Polo (1254–1324). Narodil se v rodině bohatých obchodníků v Benátkách v Itálii, a když mu bylo pouhých 17 let, odcestoval se svým otcem do Číny (tehdy Cathay). Cestovali více než tři roky, než v roce 1275 dorazili do Kublajchánského paláce v Xanadu. Marco zůstal na Khanově dvoře a byl poslán na mise do částí Asie, kterou Evropané nikdy nenavštívili. Po svém návratu Marco Polo psal o svých dobrodružstvích, která ho proslavila.
Význam Hedvábné stezky v historii se nedá přecenit. Náboženství a myšlenky se po ní šíří stejně hladce jako zboží. Místa na trase se rozrostla v multikulturní města a výměna informací dala vzniknout novým technologiím a inovacím, které změnily svět. Koně přivezení do Číny přispěli k moci Mongolské říše a střelný prach z Číny změnil povahu války v Evropě i mimo ni. Po Hedvábné stezce putovaly i nemoci. Některé výzkumy naznačují, že černá smrt, která zdevastovala Evropu koncem 40. let, se pravděpodobně rozšířila z Asie podél Hedvábné stezky. Léta průzkumů dala vzniknout rychlejším cestám mezi Východem a Západem, ale části Hedvábné stezky byly i nadále klíčovými cestami mezi různými kulturami.
Přes moře a oceány
Kolem 1. století př. n. l. vznikla Hedvábná stezka, která vedla přes Číňany kontrolované Giao Chỉ (centrum v moderním Vietnamu, poblíž Hanoje), táhla se přes přístavy na pobřeží Indie a Srí Lanky až do přístavů v Římany ovládaném Egyptě a nabatejských území na severovýchodním pobřeží Rudého moře. Nejstarší římská loď nalezená v Číně, která byla objevena v hrobce v Kuang-čou (Guangzhou), pochází z počátku 1. století před naším letopočtem, což naznačuje, že římské zboží bylo dováženo přes Jihočínské moře.
Námořní hedvábná stezka je relativně nová obchodní síť ve srovnání s jinými historickými sítěmi v Asii. Například Sea Jade Road, nefritová obchodní síť v jihovýchodní Asii, která vznikla na Tchaj-wanu a na Filipínách, byla nezávislou obchodní sítí fungující tisíce let před Námořní hedvábnou stezkou. Tato nezávislá síť existovala 3000 let od roku 2000 př. n. l. až do roku 1000 n. l. Obchod byl založen na vazbách mezi původními obyvateli Tchaj-wanu a Filipín a později se rozšířil do částí Vietnamu, Malajsie, Indonésie, Thajska a dalších oblastí jihovýchodní Asie. Existovala před Námořní hedvábnou stezkou a byla vedena animistickými námořními společnostmi jihovýchodní Asie. Artefakty Lingling-o jsou jedním z pozoruhodných archeologických nálezů z této obchodní sítě.
Nová hedvábná stezka
Hedvábná stezka přestala fungovat v roce 1453 se vzestupem Osmanské říše, která přerušila obchod mezi Východem a Západem. To přimělo Evropany, aby hledali alternativní cesty k bohatství Východu, čímž zahájili éru objevů, evropského kolonialismu a intenzivnějšího globalizačního procesu, který pravděpodobně začal právě Hedvábnou stezkou.
Dnes jsou fragmenty Hedvábné stezky zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.
V roce 2013 Čína zahájila iniciativu Hedvábné stezky (BRI), která je někdy označovanou jako Nová hedvábná stezka. Jde o jeden z nejambicióznějších infrastrukturních projektů, jaké byly kdy vytvořeny. Z iniciativy prezidenta Si Ťin-pchinga se od východní Asie po Evropu rozprostírá obrovské množství rozvojových a investičních projektů, které významně zvyšují ekonomický a politický vliv Číny.
Si původně oznámil strategii jako „Ekonomický pás hedvábné stezky“ během své oficiální návštěvy Kazachstánu v září 2013, kdy mapoval pozemní trasy pro silniční a železniční dopravu vnitrozemskou Střední Asií podél slavných historických obchodních cest západních regionů. Příklady investic do infrastruktury iniciativy Hedvábné stezky zahrnují přístavy, mrakodrapy, železnice, silnice, mosty, letiště, přehrady, uhelné elektrárny a železniční tunely.
Iniciativa byla začleněna do čínské ústavy v roce 2018. Si Ťin-pchingova administrativa nazývá tuto iniciativu „snahou o zlepšení regionální konektivity a přijetí lepší budoucnosti“. Cílové datum dokončení projektu je rok 2049, což se bude shodovat se 100. výročím založení Čínské lidové republiky.
Četné studie Světové banky odhadují, že BRI by mohla zvýšit obchodní toky ve 149 zúčastněných zemích o 4,1 procenta, snížit náklady světového obchodu o 1,1 až 2,2 procenta a zvýšit HDP rozvojových zemí ve východní Asii a Tichomoří v průměru o 2,6 až 3,9 procenta. Podle konzultantů CEBR se sídlem v Londýně BRI pravděpodobně do roku 2040 zvýší globální HDP o 7,1 bilionu dolarů ročně. CEBR také říká, že projekt pravděpodobně přiláká více zemí, pokud bude globální infrastrukturní iniciativa postupovat a získá na síle.
