Koncem dubna uspořádal Peking mezinárodní fórum k oslavě 50. výročí vynálezu artemisie, léku na malárii, který změnil svět a zdůraznil roli přírodních sloučenin v procesu objevování léků.
V 60. letech 20. století přemýšleli specialisté po celém světě o vynálezu nového, účinnějšího léku na malárii, která tehdy decimovala obyvatelstvo mnoha zemí Afriky a Asie včetně některých oblastí Číny. Bylo vyzkoušeno 240 tisíc substancí, ale žádná z nich se neukázala jako účinná v boji s infekcí. Nový lék byl nezbytný, protože chlorochin (derivát chininu), starší protizánětlivý a protozoicidní lék, byl stále méně účinný. Souhlas k výzkumu léku vydal sám Mao Ce-tung.
Tradiční čínská medicína v boji proti malárii
Malárie zaujímá v historii jedinečné místo. Jejími oběťmi byli po tisíciletí princové i žebráci. Jen ve 20. století si malárie vyžádala 150 až 300 milionů životů, což představuje 2 až 5 procent všech úmrtí (Carter a Mendis, 2002). A přestože jí dnes padá za oběť převážně chudé obyvatelstvo subsaharské Afriky, Asie, povodí Amazonky a dalších tropických oblastí, celých 40 procent světové populace žije v oblastech, kde se malárie stále přenáší.
Čínská vědkyně Youyou Tu se rozhodla obrátit na pravidla staré čínské medicíny. Psal se rok 1969, kdy v Číně proběhla takzvaná kulturní revoluce a vědci byli považováni za příslušníky nižší společenské vrstvy.
Pracovala na více než 2 tisících prastarých recepturách léků a do roku 1971 se svým týmem sestavila 380 bylinných extraktů z více než 200 rostlin, které testovala na myších. Jako užitečná se ukázala pouze jedna bylina s názvem Artemisia annua (pelyněk); ve starověku se používal k léčbě horečky. Badatelka našla způsob použití této byliny v textu starém 1600 let. Zpočátku se ale se směsí špatně pracovalo.
Vytrvalost odměněna
Opět se zdálo, že hledání léku proti malárii selhalo. Usoudila však, že starý recept na přípravu přípravku v horké vodě je nevhodný, protože vysoká teplota ničí blahodárné účinky pelyňku. Směs přestala vařit a začala ji připravovat jen v teplé vodě, což byla správná cesta. V roce 1972 prokázal nový přípravek velkou účinnost při pokusech na myších a poté i na opicích.
Youyou Tu prokázala vědeckou odvahu. Když bylo rozhodnuto o provedení prvních klinických studií, vyzkoušela drogu nejprve sama na sobě. Teprve poté, co se přesvědčila, že je to bezpečné, začal dobrovolnický výzkum. Publikace na toto téma vyšla v roce 1977 a byla anonymní. Nový lék dostal název artemisinin podle rostliny, ze které byl získán.
Teprve v roce 2015 byl úspěch Tu uznán a badatelka za svůj objev obdržela Nobelovu cenu. Je první Číňankou, která získala Nobelovu cenu za medicínu a fyziologii, a 12. ženou, která získala nejprestižnější ocenění ve vědě.
Čínský prezident Si Ťin-pching zaslal účastníkům fóra, svolaného u příležitosti 50. výročí vynálezu artemisininu, blahopřejný dopis, ve kterém ocenil přínos tohoto léku pro lidstvo, a tím i roli Číny v budování zdravotnické komunity. Prohlásil, že Čína bude i nadále spolupracovat s mezinárodním společenstvím v oblasti veřejného zdraví.
Youyou Tu se narodila 30. prosince 1930. V roce 1951 promovala na lékařské akademii na Pekingské univerzitě na Farmaceutické fakultě (od roku 1985 na Pekingské lékařské univerzitě). 2,5 roku studovala tradiční čínskou medicínu. Dlouhá léta působila na Akademii čínské medicíny, kde je nyní hlavní vědeckou pracovnicí.
Po mnoho let jen málokdo v Číně věděl, že byla objevitelkou průlomového léku proti malárii. Žila ve velmi skromných podmínkách. Připomenuta byla až v roce 2011, kdy získala Laskerovu cenu, americkou vědeckou cenu v oblasti medicíny. Tato cena byla po mnoho let považována za Nobelovu cenu, protože mnoho jejích laureátů dostane Nobelovu cenu v příštích několika letech. Když Tu obdržela Laskera, řekla, že její největší odměnou bylo, že zachránila mnoho životů.
